Ve 20. letech 19. století se z Horní Branné do Lomnice přestěhoval Jiří Hornych a založil ruční výrobnu rákosových paprsků pro tkalcovské stavy.
Nový výrobní areál firmy vznikl v prostorách bývalé vinopalny s budovami, jež si Ignác Hornych nejdříve pronajal a poté v roce 1884 zakoupil od knížete Kamila Rohana. Od roku 1873 s otcem spolupracovali synové Václav (1848-1926) a Ignác=Hynek (1850-1933), firma dostala název Ignác Hornych a synové. Továrna se postupně rozšiřovala, byla využívána parní energie pro instalované stroje. Na konci 19. století firma vyvážela své zboží do Německa, Ruska, na Balkán, později i do zámoří. Výroba se rozšiřovala, zhotovovaly se paprsky, ocelové třtiny, nitěnky, brda a člunky. Z počátečních 40 dělníků vzrostl počet na 200. Firma se stala největší továrnou tkalcovských potřeb v nově vzniklém Československu.
Hornychova továrna sousedila s továrnou a slévárnou železa Josefa Horáka, která vedle hospodářských strojů začala vyrábět i stroje pro textilní průmysl. Tento komplex obou továren byl v roce 1948 znárodněn. V roce 1953 byla Hornychova továrna přejmenována na n. p. Naveta, která se v roce 1959 spojila se sousední Horákovou továrnou pod názvem Závody tkalcovských stavů, n. p. Týniště n. Orlicí. V roce 1976 byl podnik přejmenován na Elitex.
Po roce 1989 byla Hornychova část Elitexu vrácena potomkům Václava a Ignáce Hornycha. Část odkoupila firma TM Elitex, s. r. o., založená v roce 1994, část firma LKV, spol. s r. o., založená v roce 1992 a zde sídlící od roku 1997.
(* 1796 Horní Branná - † 1842 Lomnice n. P.)
Otec Jiří Hornych pracoval v Horní Branné jako paprskář a za své výrobky byl v roce 1813 vyznamenán císařem Františkem II. stříbrnou medailí. Syn Jiří se v Horní Branné oženil s Barborou Meissnerovou (* 1798 - † 1861) a po narození třetího syna Ignáce odchází rodina do Lomnice nad Popelkou. Zde pokračuje ve výrobě rákosových paprsků ve své dílně čp. 84 a výrobky zákazníkům roznáší po celém Podkrkonoší.
(* 1827 Horní Branná - † 1916 Lomnice n. P.)
Ignác Hornych po smrti otce přebírá firmu a modernizuje výrobu vlastním strojem na ocelové paprsky, které vyrábí jako první v Rakousku. V roce 1848 se oženil s Johanou Krausovou (1826-1900), s níž vychoval čtyři syny a dceru. V 60. letech koupil dům na náměstí čp. 100, kam výrobu přemístil a postupně ji rozšiřoval. Do činnosti dílny se zapojili oba starší synové Václav a Ignác, a proto zakládá v roce 1873 firmu Ig. Hornych a synové. Výroba se dále rozšiřovala a modernizovala, a tak si firma pronajímá objekt bývalé vinopalny na Račanech od knížete Kamila Rohana, který na začátku 80. let od knížete kupuje. Od 90. let byly postupně přistavovány další tovární budovy a původní budovy byly po požáru zvýšeny o další patro. Na počátku 20. století firma zaměstnávala přes 230 lidí. Firma vyrábí veškeré druhy tkalcovských paprsků, třtin, brd nitěných s očky kovovými i brda ocelová, veškeré druhy člunků atd. Výrobky firmy byly na nejrůznějších výstavách po Evropě významně oceňovány. Ignác se aktivně zapojoval do spolkového života města. Byl členem několika spolků. Spoluzakládal Občanskou besedu, v neděli pracoval jako knihovník v místní knihovně, hrál ochotnické divadlo, ale věnoval svůj čas a peníze i svým zaměstnancům. Založil dvě nadace, které finančně podporovaly jeho chudé či zestárlé zaměstnance. Čilým byl až do pozdního věku, kdy se soustředil na pěstování zeleniny a květin, nebo vyřezával ozdoby, hračky a betlémy pro rodinu.
(* 1850 - † 1933 Lomnice n. P.)
Ignác Hornych ml. se do činnosti firmy zapojil již v 15 letech. Na počátku 70. let odjel na zkušenou do Německa, odkud přivezl mnoho nápadů a kontaktů pro další rozvoj firmy. V domě na náměstí pracovali všichni tři sami, stroje poháněla pára z anglické lokomobily, a tak v Lomnici vznikla první parní výroba ocelových paprsků v Rakousku. Vedle dvou strojů na výrobu třtiny zakoupili také samočinný stroj na vázání brd. Od ruční výroby postupně přecházejí k tovární výrobě v prostoru bývalé vinopalny na Račanech (bývalý panský dvůr). Podnikavý Ignác Hornych ml. se ale nespokojil jen s výrobou člunků, brd a paprsků, a proto v roce 1911 založil společně se svými zeti Karlem Tišerem a Františkem Horákem továrnu na papírové cívky a dutinky pod názvem Hornych a spol. v Dolení Lomnici čp. 47 (cívkárna). Díky oběma firmám a sousední firmě Josef Horák se z Lomnice nad Popelkou stala skutečná "zbrojnice" českého textilního průmyslu. Po vzniku Československa se Hornychova firma stala největší továrnou tkalcovských potřeb v zemi. Své výrobky samozřejmě vyvážela do celého světa.
Ignác měl se svou manželkou Marií (1850-1933), rozenou Kulhánkovou, pět dcer. Nejstarší Marie se provdala za Karla Riegla a jejich syn Ing. Karel Riegel (1900-1951) po smrti dědečka řídil firmu až do znárodnění v roce 1948. Druhá dcera Olga si vzala Jaroslava Raima, majitele koželužny Kulhánek a Raim v Dolení Lomnici. Třetí dcera Anna uzavřela sňatek s MUDr. Ladislavem Řeháčkem. Hana spojila svůj život s Karlem Tišerem a poslední Zdeňka s Františkem Horákem, spolumajitelem sousední firmy Josef Horák. Pro rodinu nechal Ignác na počátku 20. století vybudovat krásnou vilu, které se v Hornychově rodině říkalo "Ve Dvoře". Jejím architektem byl lomnický stavitel Jaroslav Hrubý. Ignác dále zajistil vybudování honosné rodinné hrobky na místním hřbitově. Finančně podpořil výstavbu a poté i přestavbu turistické chaty na Táboře, která nese jeho jméno, a také vybudování silnice na Tábor. Část svých pozemků věnoval lomnickému Sokolu k přístavbě velkého sálu a k vytvoření letního cvičiště za sokolovnou. Další pozemek daroval Spolku pro zřízení a vydržování útulny a opatrovny v Lomnici n. P., na němž byla v roce 1937 otevřena Útulna Ig. Hornycha (dnes Kavánova 792). MUDr. Hynek Tišer v roce 2013 sepsal rodinné paměti a o svém předkovi Ignáci Hornychovi ml. napsal: "... Mám ten pocit, že toho dokázal v životě více než všichni jeho předkové a potomci dohromady. Byl velkým pomocníkem svého tatínka, oporou a důstojným pokračovatelem díla, které on započal. Neměl žádné vysokoškolské vzdělání. Byl nadán nepředstavitelnými schopnostmi úspěšně a cíleně podnikat, i když to slovo otřelé nemám rád - geniální manažér..."
(* 1848 - † 1926 Lomnice n. P.)
Václav Hornych v počátcích firmy aktivně pracoval s otcem a bratrem, i když byl vyučený pekař. Později se více věnoval veřejnému a spolkovému životu. V letech 1910 až 1921 byl lomnickým okresním starostou. Zasloužil se o založení Okresní péče o mládeže, pracoval jako předseda Okresní školní rady, působil v místním Sokole i jako jeho místostarosta a ochotničil. Lomnickým ochotníkům daroval pozemek pro stavbu Tylova divadla. Se svou manželkou Annou (1850-1927), dcerou Josefa Jíny, bydleli na Husově náměstí čp. 100. Starší dcera Božena zemřela v dětství, mladší Anna se provdala za ředitele továrny Jana Mastného a společně vybudovali rodinnou vilu na Karlově.
